Název

Moravská Sázava Podruhé 2.3. 2013

Popis

Moravská Sázava podruhé - 2.3. 2013

Přesně za měsíc od prvního pokusu o zdolání Moravské Sázavy stojím na břehu a chystám loď. Sledoval jsem vodočet, a jelikož zítra musím do práce, je dnešek ta správná chvíle. Pro jistotu jsem zabalil více oblečení, kdyby náhodou.
Vyrážím v 9:30. Je pod mrakem a kolem nuly, mírně fouká. Za chvilku jsem dorazil ke kritickému místu mezi tunely. Koryto se zužuje, proud zvyšuje a je to tu samá překážka. Tentokrát jsem proplul bez úhony. Minule jsem zde skončil. To ale teklo 17 kubíků proti dnešním 7,5. Bylo 105 cm na vodočtu v Lupěném a dnes 76 a klesá. I tak je vody dost a místy jsou pěkné peřeje a stupně.
Rěka se kroutí lemovaná stromy a skálami. Okolo sníh a led a nad vodou poletují nádherní ledňáčci. Nikde jich není tolik co tady. Kolem poledne vychází slunce, které se odráží od hladiny. Je to jako by jsem plul v sluneční záři. Proto jsem dnes nelenil a šel navštívit osadu Sluneční záře. Nebyl nikdo doma.
V Hoštejně přitéká do Sázavy řeka Březná. Je to znát a koryto je širší, až 15 metrů.
Podplouvám pod mosty a už jsem nad splavem v Lupěném. Zde jsem málem skončil ve vodní lázni. Vyhlédl jsem si kmínek, jehož se chytnu při vyloďování. Samozřejmě, že byl suchý a praskl v půli cesty na souš. Urédoval jsem to, moc nechybělo a byl jsem ve vodě. Nemusel jsem přenášet. Ještě je dost sněhu a mohu po něm loď táhnout. Je to pohoda a krásně to klouže, protože sníh je zmrzlý. Objel jsem elektrárnu po lodní stezce a hurá na vodu. Pod splavem jsou peřeje. Nádhera. A za chvilku už je vidět civilizace Zábřehu.
Hned na začátku mají vodáci cvičné peřeje a to je tedy šrumec. Sjíždím několik splavů a peřejí, voda teče a stříká a okolo se míhají vodácké branky. To stojí opravdu za to. A již se jeví za mostem kostel. Podjedu most a projíždím Wolkerovy sady. I zde jsou peřeje a řeka pěkně teče. Je to takový poslední záchvěv divokosti, než je zcela zkrocena místním splavem. Těsně nad splavem je most a tam končí moje výprava.Je 14:00. Vytáhnul jsem loď na břeh, očistil, osušil, dal si čaj a hurá na vlak. Došel jsem na nádraží a poklonil se památce Jana Eskymo Welzla, jehož obdivuji a jenž je rodák ze Zábřeha.
Z vlaku jsem sledoval říčku, jež po dvacet jedna kilometrů byla mou sokyní, ale i mazlivou přítelkyní neboť spolu máme pěkný vztah. Často chodím kol jejích břehů na osadu Drsnejch dědků a představuji si, jak se plavím po její hladině, jak do ní nořím svoje pádlo, zabírám a ona se jemně vzpírá, aby nakonec povolila a přinesla nám oběma potěšení z plavby.
Loučím se s Moravskou Sázavou a těším se na brzké setkání při cestě na osadu.
Ahoj.

Nastavení