Název

Kamarádi campu Kalifornie 1.-3.6. 2012

Popis

2O. oheň Kamarádů campu Kalifornie 1. – 3.6. 2012
Kamarády campu Kalifornie jsem potkal jednou na Stvořidlech. Pršelo a společně jsme čekali na vlak. Po nějaké době jsme se potkali se Zdeňkem v Adršpachu.
A tak se stalo, že jsem obdržel zvadlo na oheň. Moc mě to potěšilo, jelikož jsem tam ještě nebyl a to znamená, že potkám spoustu zajímavých kamarádů. Taky se potlach konal na Vysočině a to je můj oblíbený kraj.
V pátek jsem osedlal Hatatitlu, svého šlapacího oře, a vyrazil do Svitav. Pak vlakem do Pusté Kamamenice a dál už jsem šlapal Vysočinou. Ač pršelo, cesta byla úžasná a užíval jsem si to. Nějaký deštík nezlomí Drsnýho dědka. Z kopce do kopce jsem jel tou nádhernou Vysočinou. Ruda, Svratouch, Svratka, Herálec, Krucemburk, Ždírec nad Doubravou. Ze Ždírce opět vlakem do Rozsochatce a pak už jen pár kilometrů a byl jsem na místě. Ve Ždírci jsem potkal ve vlaku Zdeňka a tak jsme pokračovali dál spolu.
Na fleku jež se zove Camp Black Wood – Černý les již bylo několik kamarádů a tak jsem se začal sušit a zabydlovat. Postupně přicházeli další a tak bylo fajn u ohýnku. Hrálo se a klábosilo a pak jsme šli spat.
Již v noci se vyjasnilo a ráno bylo nádherně. Vydrželo to celou sobotu. Bylo o čem hovořit a taky jsem konečně potkal kamarády z Moravské Třebové, Krtka a Sirku. Proběhly soutěže a již se zapaloval slavnostní 2O. oheň.
Vlajka vyletěla vzhůru a vyhlásily se soutěže. Pak se hrálo a zpívalo a tlachalo a bylo nám dobře. Taky se vyprávěly vtipy a veselé vyprávění. Vydržel jsem snad do třech či do čtyř a jako skoro poslední šel spat. Ten oheň se mi velmi líbil a navázal jsem nové nitky, které by se mohly změnit v provazy. Z takových provazů jsou pak lana a spletením lan vznikl TRAMPSKÝ NÁROD. A jelikož ctíme určité zákonitosti a vážíme si jeden druhého, je v nás obrovská síla.
Ráno, jako vždy, začalo loučení. Nemám ho rád, ale o to jsem rači, když se zase někde potkáme. Kolem desáté jsem se i já rozloučil s kamarády.
Děkuji a ahoj někdy, někde.
A tak jsem osedlal Hatatitlu a vyrazil stejnou cestou, jakou jsem přijel. Nahoře v lesích jsem si dal siestu. A když jsem tak koukal, padl mi do oka parádní, placatý kámen. Tak jsem ho strčil do báglu, udělám z něj náhrobek Nikovi. Sice byl těžkej jako kůň, ale on by to pro mě udělal taky, kdyby mohl. Ještě jsem stihl zmoknout a pak už jsem dojel kolem 18:30 dom. Za pátek a neděli jsem ujel 104 kilometrů. Ještě jsem zašel na zahradu a položil kámen na hrob.

Nastavení